Čekat. Jednou to přece musí přijít, ne?
Bylo to úterý večer… Zrovna jsem vyprávěla mé drahé polovičce, že už jsem z toho “všeho” fakt unavená. 🤯
Že mám pocit, že dělám všechno, ale vlastně nic.
Že se mi nedaří rozjíždět volnou nohu, zrovna mi odpadli dva klienti. Za sebou dvě konference, dvě školení, ale tu certifikaci jsem ještě nezvládla, že se nemůžu dostat do flow. Že na můj Instagram ani blog nikdo nechodí, že ty moje memísky nejsou ani vtipný. Že nemáme připravenej itinerář na Vánoce, nakoupený dárky, pečení cukroví zatím ani není téma. Do toho podzimní rýmičky, dítě doma, místo ve školce. No prostě na ty sinusoidě to byl zrovna ten úplnej down, -1, už ani nevím, jak to napsat matematicky správně a to mi matika fakt šla… Tak tady je obrázek pro představu, kde to přesně je. 😅
Uklidnil mě, že takový je podnikání, že to bude dobrý, protože přece vím, co chci říct, že to všechno trvá, vždyť jsem “na trhu” teprve půl roku, tak co bych jako chtěla.
Že když nevím, co dál, tak se musím vrátit k tomu jádru, k tý misi, k tomu, co mě na tom nejvíc baví.
Tak jo. Šla jsem spát s tím, že konečně dokopu toho obecnýho průvodce k projekťařině, takový šablony pro moje klienty, který je provedou organizací práce. Nakopnu trochu svoji kreativitu, vyhraju si s Canvou a propojím to s projekťařinou. A třeba ten sešit fakt už dodělám.
Ve středu dopoledne zvoní telefon, neznámý číslo… “Potřebovali bychom zorganizovat workshop na projektový řízení v organizacích, ale ne metodiky, jako to jádro, víte co myslím?” “No, ale já nemám slepý školící prezentace, takhle to nedělám.” “Tak zkuste něco připravit a dáme hlavy dohromady.”
Během půlhodiny jsem do struktury vysypala to svoje jádro, svoji misi. To co chci, aby znal každej. Jak začlenit přístupy z projekťařiny do organizace jako celku, že se projekťařina děje ve všech patrech, že je potřeba vědět PROČ, pak až řešit CO a JAK. Jak nastavit rytmus organizace, že projekt nejsou jen metodiky projekťařiny, ale má taky nějakou fázi ideace a dojezdu. Trochu i tý produkťařiny, víme že?
Moje struktura dostala zelenou, připravila jsem si prezentaci, většinu jsem poskládala ze svejch článků a obrázků, který používám při konzultacích. Taky jsem měla připravenej tablet s tužkou - co není v prezce, prostě dokreslím.
“A proč jste si mě vybrali?” “Cíleně jsem hledal slečnu projekťačku, která je tak trochu ostrá a nelekne se. Líbí se mi volnost tvé prezentace a komunikace, memísky na Instagramu, ale zároveň tomu nechybí odbornost. Víš, o čem mluvíš.”
Spadla mi brada. Vesmír promluvil. Všechny moje obavy ze včerejšího večera byly tímhle souvětím zadupaný.
Byl to můj první online workshop pro cizí osazenstvo. Bylo to boží. Flow přišla. Věděla jsem co chci říct, věděla jsem proč to říkám a jak to chci podat. Během workshopu jsem párkrát na dotazy účastníků vytáhla kámoše ChatGPT, abych ukázala, že má svoje místo. Negooglete, chatujte, jsem říkala. A jo, bylo i zvířátko nakonec.
Zpětná vazba organizátora? Nadšení. Prý velmi vydařené, můj jaderný styl komunikace našel svoje obecenstvo. Takže jednorožec existuje! A tím to nekončí, domlouváme se na další spolupráci.
Poučení? Když už nemůžete, vraťte se k tomu, proč to děláte a proč to máte rádi. Poproste tak trochu vesmír, on vám něco nebo někoho pošle.
Děkuju za tenhle obrovskej support. Organizátor do teď ani nevěděl, jakou sílu mi poslal.
PS: Tady je to zvířátko nakonec.
PS2: Workshop mi pomohl utřídit myšlenky, na to co a jak to učím a na základě reakcí můžu konečně dokončit svůj projekťáckej sešit.
